Odzer se podíval opět domů

6. 9. 2018

Podívejte se na náš dokument z této cesty

Mé pocity, dojmy a vzpomínky z cesty do mého rodného domova, do Indie po pěti letém pobytu zde, v České republice.

Už od té doby, co se cesta začala plánovat, jsem se ohromně, tedy nepředsravitelně těšil. Vše začalo iniciativou Gábriely Lágnerové a Lenky Tretiagové, která je vedoucí Tanečního studia Light, kam už 6 let chodím a je to moje nejoblíbenější aktivita.

Z mého pohledu to vše probíhalo opravdu rychle. Byly velké nákupy, rychle se zabalilo, nebyly žadné kurzy přežití v nadmořské výšce 4200 m.n.m. a pomocí finanční podpory na HIT HITU jsme rychle koupili letenky a už jsme seděli v letadle. První let byl dlouhý, ale já ho téměř celý i s přestupem v Amstrdamu prospal, takže pro mne to uteklo zdánlivě rychle. Poté, co jsme přistáli v Dillí, jsme zanedlouho nastupovali na mnohem menší letadlo, které nás i s velkými turbulencemi bezpečně dopravilo na letiště v Lehu.

V Lehu jsme se pár dní aklimatizovali, vyšli k několika budhistickým chrámům, setkali se s mým bratrem mnichem Migmarem a též s mou nejstarší sestrou Ghalden, které se před 7 měsíci narodil syn Tamčus. Po aklimatizaci v Lehu jsme vyrazili na dlouhou cestu do Padumu. V Padumu jsme pár dní pobyli a poté jsme se džípem vydali na cestu směr vesnice Kargyak. Cestou jsme ve vesnici Itchar potkali i mou nejmladší sestru Dolmu a navečer i bráchu a tátu, kteří už na nás čekali s koňmi.

 

Ve vesnici Kargyak jsme pobyli týden, zkontrolovali jsme školu a jestli fungují solární panely. Vše bylo v pořádku a takjsme se celý týden mohli věnovat dětem ve vesnici. Společně s Lenkou akamarády z Prahy jsme dětem přpravili nabytý program. Všechny děti se zůčastňovali workshopu, který Lenka i přes jazykovou barieru vedla a děti si to moc užívali. Překládala nám Gábina, místní učitelé a starší děti, které z internátních škol přijeli do Kargyaku na prázdniny.

Týden utekl velmi rychle a taneční vystoupení na závěr nesmělo chybět. Společně s Lenkou a tanečníky Davidem a Terezou jsme v nadmořské vyšce 4200 m.n.m. zatancovali české lidové tance pro celou vesnici. Všem se to moc líbylo a má maminka se smála. Po velmi namáhavem tanci jsme si oddychli a vyrazili na zpáteční cestu do Dillí přes pětitisícové sedlo Šinkula do města Manali. Já se rozloučil se svou maminkou a společně se všemi z naší výpravy jsme s mým otcem a s bratrem vyrazili zase na koních na přejezd Himálaje. Cesta netrvala dlouho, pár krát jsme se vyspali a už jsme jeli džípem přes hory až do města Manali. Manali je město s horkými prameny a po několika denním pobytu vysoko v horách je to záchrana a známá civilizace. Opět se můžeme vykoupat a spát v posteli. Jen škoda, že je Kargyak tak daleko a nemůžeme tam jezdit častěji.