Popis regionu Zanskar
Historické pozadí
První stopy lidské aktivity v Zanskaru spadají pravděpodobně už do doby bronzové. Od té doby se zde vystřídaly různé populace., lovci z oblasti mezi Kazachstánem a Čínou, Monové, Drádové nebo Tibeťané. Až do15. stol., kdy byla tato oblast podřízen Ladaku, fungoval Zanskar víceméně jako samostatné buddhistické království zpravované několika královskými rodinami. Roku 1822 obsadila celý Zanskar koalice z oblasti Kullu, Lahaul a Kinnaur. Následovalo plundrování země a bylo zničeno královské sídlo v Padumu.
Od roku 1842 až dodnes je Zanskar součástí indického svazového státu Džammu a Kašmír. Válečné konflikty v polovině 20 století měly za důsledek uzavření oblasti a zákaz vstupu cizincům. Teprve v roce 1975 byla postavena první a dodnes stále jediná silnice, spojující Zanskar se zbytkem světa.
Zanskar, někdy nazývám též Malý Tibet je už třicet let senzací pro turisty a badatele. Zapříčinilo to ale samozřejmě četné změny v tradiční sociální struktuře Zanskaru. Přesto však, díky své sounáležitosti k Indii, zůstává Zanskar jednou z mála oblastí, kde tradičná Tibetská kultura, společnost a architektura přežily Čínskou kulturní revoluci.
Geografický popis
-součást svazového státu Džammu & Kašmír, distrikt Kargil, na hranicích Tibetu a Pákistánu
-vysokohorská poušť (velký počet slunečných dní, v dlouhodobém průměru až 300 za rok)
-oblast srážkového stínu, kamenitá oblast s minimálním lesním porostem a omezenou srážkovou činností
-velké teplotní rozdíly (od – 40 ˚C do + 30 ˚C, průměrná roční teplota oblasti je – 2 ˚C)
-pět měsíců v roce je region kvůli sněhu prakticky nedostupný, jediná možná cesta je po zamrzlé řece nebo přes zasněžené horské velikány
-malé vesnice jsou roztroušeny kolem ledovcových řek a pramenů v nadmořských výškách 3.500 – 4.500 m.n.m
Ekonomika
-od 13. století zde vedly obchodní stezky spojující Indii, střední Asií a Kašmír
-oblast je zcela zemědělská
-donedávna zde vůbec neexistovala peněžní ekonomika, i dnes narazíme na rodiny, které jsou zcela soběstačné, případně využívají směnný obchod
-každá rodina vlastní dům, políčka dle rodové hierarchie (feudálního původu z dob tibetského království )
-nejbohatší rodiny vlastní stáda jaků (až 10 kusů jedna rodina, stádo v jedné dokse, polo nomádském stanovém táboře, je až 300 kusů)
-neexistuje zde základní infrastruktura, z toho plyne špatná dostupnost zboží a materiálu, vše se musí dopravovat s pomocí koňů či jaků několik dní po horských stezkách
-vlastníci koňů si přes léto celkem slušně vydělávají jako koňáci pomáhající turistům při jejich vysokohorském trekování
-dalším zdrojem jsou státní zakázky jako např. stavba mostů, vodních kanálů nebo škol výdělek za jeden den je 200 INRs (100 Kč)
Politická situace
-svazový stát Džammu & Kašmír se dělí na východní buddhistickou část (Zanskar,Ladak) a západní muslimskou část (Džammu, Kašmír a dist. Kargil)
-oblast Zanskaru patří historicky a sociálně do východní buddhistické části. Politicky je však spravována západní muslimskou částí, se správním centrem v dist. Kargil (důvodem je existující infrastruktura, kdy do oblasti Zanskaru vede pouze jedna silnice vedoucí právě do města Kargil)
-vesnice řídí rada starších (pouze muži)
-představitelé náboženského života (např. mnich, láma, geše,) se drží ve velké úctě a pokud navštíví vesnici mají hlavní slovo a zasahují do řízení vesnice
-oblast Kašmíru a Ladaku je notoricky nestabilní oblastí, kde vojenské základny jsou všudypřítomné a situace je poměrně křehká, hlavně z pohledu nábožensko-politiského
Náboženství
-oblast tibetského tantrického buddhismu
-už od 10. stol. n. l. začaly vznikat v pohoří Zanskar buddhistické kláštery, které měly přímé styky s královstvími v Tibetu a Bhútánu
-14. Dalajláma, Jeho Svatost Tenzin Gyatso, je místními uctíván jako nejvyšší představený náboženské školy Gelukpa, která je v oblasti prominentní
-existují zde jak mužské kláštery tak i ženské kláštery, kam skoro každá rodina z důvodu prestiže posílá aspoň jedno dítě už v útlém věku (od 5ti let)
Společnost
-na první pohled se lidé zdají veselí a bezstarostní, což odráží jejich postoj k lidem a okolnímu světu (za nejhorší vlastnost např. považují hněv)
-donedávna zde existovala polyandrie (mnohomužství, kde žena má vícero manželů, nejčastěji bratry), svatbě odjakživa předchází únos nevěsty
-základem společnosti je velkorodina, žena má v průměru 10 dětí a více generací žije v jednom domě (dům dědí nejstarší syn)
-každá rodina posílá aspoň jedno dítě do kláštera, jedno dítě do armády (zvláště ekonomicky chudší rodiny), jedno děvče pečuje o jaky a ovce v dokse (polonomádský stanový tábor), jedno dítě zůstává v domě rodičů a stará se o ně ve stáří, a zbytek dětí se dnes každá rodina snaží dle svých možností poslat do města za vzděláním
-neprovdané ženy od jara do podzimu žijí v doksách
-muži se v té době buď věnují obchodu (karavany) či pomáhají s péčí o děti a starají se o pole
-lidé jsou zde neskutečně skromní a houževnatí, prakticky pracují od východu slunce až do západu, v zimě hybernují ve svých domech a pijí čank (ječmenné kvašené pivo)
Dnešní doba
-oblast byla do roku 1975 úplně uzavřena cizincům, a teprve s výstavbou silnice vedoucí přes Himálaje do Lehu indická vláda otevřela oblast turismu
-dosud zde neexistuje základní infrastruktura, kromě výše uvedené silnice, je zde špatná dostupnost zboží a materiálu, vše se musí dopravovat s pomocí koňů či jaků několik dní po horských stezkách
-v časovém horizontu 10-ti let plánuje indická vláda dokončení druhé dálnice vedoucí přes Himálaj, napříč pohoří Zanskar, čímž dojde k nevyhnutelnému střetu místní buddhistické kultury s okolním světem
-změny globálního oteplování (více srážek přes léto) začínají zasahovat i do života Zanskařanů ( místní architektura z nepálených cihel není uzpůsobena pro větší srážky)
-v létě 2007 vznikla v údolí Lungnak iniciativa na založení místní nezisková organizace Gonporangjon Culture Association (GCA), jejíž hlavním cílem je podpora vzdělání v této izolované oblasti
Zemědělství
Zanskar (část Indického státu Džammu & Kašmír), kde realizuje své projekty občanské sdružení BlueLand, spadá do oblasti vysokohorské pouště. Signifikantními jevy této oblasti jsou ztížené podmínky pro pěstování zemědělských plodin a to zejména proto, že leží v oblasti srážkového stínu. Jsou zde velké teplotní výkyvy (od – 40˚C do + 30˚C, průměrná roční teplota oblasti je – 2˚C) a zemědělská produkce je zcela závislá na přítomnosti a intenzitě sněhových srážek. Z těchto důvodů je vyloučena zemědělská velkovýroba a drobní zemědělci se omezují převážně na pěstování ječmene.
Zavlažování je závislé na tajících ledovcích, respektive na průtoku ledovcových říček. Existuje zde velmi složitý a sofistikovaný systém zavlažovacích kanálů, který je ovšem náročný na výstavbu a údržbu.
Kolísání teplot zcela vylučuje celoroční pěstování plodin a značně omezuje jejich výběr. Nízká variabilita osevu je příčinou nevhodného zatížení orné půdy a rychlého vyčerpání jejích možností. Nízká teplota zároveň omezuje výtěžnost osevu a krátké roční období kdy lze plodiny pěstovat, zapříčiňuje jejich nízkou kvalitu a tím pádem také malý výnos. Poloha regionu nabízí pouze krátké vegetativní období.
Půda je kamenitá, tedy extrémně málo úrodná. Hornatý profil krajiny znemožňuje přirozenou tvorbu úrodnější ornice, půda vhodná k pěstování plodin se vyskytuje prakticky pouze v okolí vodních toků a v blízkosti vesnic. Navíc se znehodnocuje opakovaným pěstováním stejných plodin, tedy jednostranným zatížením.
Dostupnost regionu složité a technické vybavení drobných zemědělců je velmi nízké, až primitivní. Příčinou je jak extrémně špatná přístupnost regionu, kdy většina teritorií je přístupna pouze pěšky a po vysokohorských stezkách, leží v extrémních nadmořských výškách (nad 3.500 m.n.m), tak i nízká vzdělanost a technický rozvoj jednotlivých vesnic (například absence jakýchkoliv větších strojů, pohonných hmot, elektřiny apod.). Z těchto důvodů jsou veškeré práce vykonávány ručně, maximálně s použitím hospodářských zvířat (jaci, koně).
Naopak velkou výhodou regionu je vysoká světelnost, která nabízí využití akumulačních staveb. Akumulační stavby, které jsou cílem našeho projektu, jsou postaveny téměř celé z obnovitelných zdrojů a využívají místní materiály (kameny, jíl, slámu, nepálené cihly). Zároveň jsou v souladu s místní architekturou tak, aby využívaly všech jejích osvědčených kladů a zároveň nenarušovaly trvale udržitelný rozvoj a ráz krajiny.
Vzdělávání
V celém regionu Zanskar je minimální dostupnost k základnímu vzdělání. Děti často odcházejí do internátních škol daleko do měst, zpět do rodných vesnic se již nevracejí a tím se narušují rodinné vazby, které jsou jedním ze základních pilířů zdejší buddhistické kultury. Míra negramotnosti těch, kteří zůstali, je téměř stoprocentní. Nedostupnost oblasti nahrává vládě k přehlížení této skutečnosti a většina dětí získá vzdělání jen díky podpoře ze zahraničí nebo v soukromých školách sponzorovaných zahraničními organizacemi. BlueLand o.s. tak navazuje na tradici nadšenců, kteří se po návštěvě této malebné oblasti rozhodli pomoci.
Náš projekt se soustředí na vesnice v údolí Lung Nag, jehož obyvatelé spadají podle indické ústavy mezi tzv. soupisné kmeny a kasty, což je ve skutečnosti minoritní skupina, v našem případě obyvatelé praktikující tibetský buddhismus. Zanskar je jedna z posledních enkláv na naší modré planetě, kde se tento druh tantrického buddhismu živě praktikuje. Komunikačním jazykem je zanskarština (hovorová tibetština) používající písmo bodhik. Úředním jazykem je urdština a k tomu ještě existují dva jazyky státní: hindština a angličtina. Znamená to, že pro orientaci ve státě, obyvatel údolí Lung Nag potřebuje alespoň základní znalost hindštiny, urdštiny a angličtiny, vedle mateřského jazyka zanskarštiny
Ve snaze podpořit, sjednotit a vzdělat lidi v údolí Lung Nag, vznikla v létě 2007 iniciativa na založení místní neziskové organizace, Gonporangjon Cultural Association (dále jen GCA). BlueLand o.s., si ve spolupráci s GCA klade za cíl pomocí četných projektů vzdělanost v regionu rozšiřovat a podporovat výstavbu akumulačních staveb.
Lékařská péče v Zanskaru
V údolí není skoro žádná lékařská péče. V případě nemoci se lidé obracejí buď na přírodního léčitele, tibetsky Amči, nebo na milost Buddhy. Do nejbližší nemocnice, jejíž vybavení je hrubě nedostačující, je to tři dny pěší chůze. Chybí pravidelné zásobování léky, někdy je nemocnice doslova vybrakovaná a pacienti čekají týdny na základní ošetření. BlueLand o.s. s pomocí odborníků z vyspělejších zemí a ve spolupráci s Amčimi zavádí semináře o základech hygieny, zdravovědy a prevence lékařské péče. Naše sdružená se snaží pomoci tam, kde je akutně potřeba. Jako například v případě sedmiletého Odzera, který při hraní s ostatními dětmi utrpěl popáleniny třetího stupně na 40-ti procentech těla. V místní nemocnici v Padumu mu poskytli pouze lůžko, ale léky ani čisté obvazy nebyly. Zorganizovali jsme bleskovou akci a ve spolupráci s veterinářem Tondupem Chospou z Lehu sesbírali léky z celého Ladaku a ty pak složitou cestou dopravily až k malému pacientovi. Odzer strávil tři měsíce v nemocnici v Lehu a v současné době je mimo nebezpečí, v domácí péči v Kargyaku. Letos, v létě 2008, přivezeme další léky, masti na hojení a pokusíme se Odzera dopravit do Dillí na nutnou transplantaci kůže.
Dalším z příkladů pomoci je Yangjor‚ sedmiletý kluk s genetickou vadu očí. Spodní víčka má otočená dovnitř, což způsobuje nekončící záněty a bolest. Tato vada se dá poměrně jednoduše odstranit drobnou operací, ale tady celá věc naráží na problém. Cesta do nemocnice trvá 3 dny pěší chůze, den džípem a den autobusem. Kdo ale s klukem půjde…? Díky své nátuře a izolovanosti nemá jeho rodin pocit, že je třeba dopředu řešit případnou slepotu dítěte, neboť tyto fatální následky jim nedocházejí. Chlapce do nemocnice zatím nedopravili s odůvodněním, že mají spousty práce na poli a ve vesnici, a to i přes skutečnost, že jsme Yangjorovi zajistily bezplatnou lékařskou péči ve městečku Mandi. Jak je vidět zejména na druhém příkladu, obecná znalost základní zdravotní prevence (a bohužel také základních hygienických pravidel) je mizivá. Člověk by očekával, že lidé v takto odlehlých místech znají bylinky a léky, které rostou kolem, ale bohužel tato moudra nevratně odcházejí s generací dnešních babiček a dědů. Vesničané v regionu jen začínají tušit tak elementární věci, jako je nutnost čistit si zuby, mýt si ruce nebo nenechat dobytek pást se u pramenů s pitnou vodou. Stejně tak u zdravovědy jim chybí obecné znalosti o lécích a jejich účincích (například i na bolesti hlavy žádají antibiotika). Proto je třeba, abychom zorganaizovali řadu osvětových seminářů a přednášek na četná témata.
Knihovna pro Zanskar / Zanskar Children Library
Na jaře 2008 vznikla za laskavé pomoci a spolupráce Národní knihovny v Praze a paní Mgr. Zlaty Houškové sbírka dětských knížek v anglickém jazyce. Nastartoval se tak projekt Knihovna pro Zanskar. Toto léto členové BlueLand o.s. knížky dopraví do údolí Lung Nag, a v mužském klášteře Phuktal založí vůbec první veřejnou knihovnu v údolí.
V samotném klášteře je po celý rok 35 mníšků školního věku (4 – 17let), kteří se ve škole vedle buddhistické nauky učí stejné předměty jako děti ve školách státních. Klášter Phuktal je doslova uprostřed údolí Lung Nag a je to místo honosící se velkou úctou, často navštěvované a místními lidmi milované a respektované. Knížky budou k dispozici nejen klášteru, ale i dalším desíti školám z údolí Lung Nag. Knihovna bude veřejně dostupná, s výpůjčním řádem uzpůsobeným místním podmínkám.
Část dětských knížek a učebnic bude věnována do zatím improvizované školičky ve vesnici Kargyak a jejích dnes už skoro třiceti školákům.
Projekt Knihovna pro Zanskar stále pokračuje a věříme, že se jednoho dne knihovna rozroste a i lidé v Zanskaru budou mít z čeho vybírat, aby si zkrátili dlouhé zimní večery.
Kdo by se rád přidal k tomuto projektu, zašlete anglicky psanou pohádku, encyklopedii či jakoukoli zajímavou literaturu v angličtině na adresu:
Mgr. Zlata Houšková
SKIP, Národní knihovna
Klementinum 190, Praha 1, 110 00